Piráti uspořádali 15. 11. 2018 v Poslanecké sněmovně kulatý stůl o dostupnosti půdy pro zemědělce, jelikož by se tématu chtěli aktivně věnovat. O akci vydali velmi stručnou tiskovou zprávu, kterou bychom chtěli doplnit o pár postřehů, které u kulatého stolu zazněly a neměly by zapadnout.

Mezi pozvanými hosty byli zástupci Společnosti mladých agrárníků, Zemědělského svazu ČR, Svazu vlastníků půdy ČR, Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů,  Českého půdního fondu a Nadace Pro půdu.

Ačkoliv název kulatého stolu byl Přístup k půdě pro zemědělce, hlavním tématem se stal návrh na předkupní právo pro zemědělce. Novela občanského zákoníku platná od 1. ledna 2018 vrací předkupní právo pro spoluvlastníky nemovitostí, naopak se netýká předkupního práva pro zemědělce, hospodařícího na pozemku. Tento typ předkupního práva vyvolává v ČR velké diskuze. Za zavedení předkupního práva lobbují především velcí zemědělci a svazy zemědělců. V mezirezortním připomínkovém řízení tento návrh, podaný do poslanecké sněmovny Komunistickou stranou, neprošel a nedostal se tak k projednání. Bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka navrhl místo předkupního práva do legislativy zakotvit alespoň informační povinnost.

Tyto návrhy mají velmi silné odpůrce, a je diskutabilní jejich soulad s ústavou a ochranou práva vlastnictví. Dle Asociace soukromých zemědělců (ASZ), která bohužel na kulatém stolu v PS neměla své zástupce, je předkupní právo porušením ústavy. U kulatého stolu zaznělo, že informační povinnost sice nevadí, ovšem předkupní právo pro stávající zemědělce je již přes čáru, jelikož by majitelé pozemků nechtěli podepisovat dlouhodobé smlouvy zemědělcům s obavou, že neví, jak bude zemědělec hospodařit a tím ani komu by do budoucna svoji půdu museli přednostně nabídnout k prodeji. To by značně ztížilo situaci i pro začínající zemědělce, kteří nezdědili zemědělské pozemky – jak by se mohli dostat k půdě, pokud by vlastník byl povinen půdu nabídnout již hospodařícímu zemědělci – často agropodniku bez přímé vazby k dané lokalitě? Argument, že zemědělci by měli vlastnit půdu, na které hospodaří, by mohl fungovat jen v případě, pokud by zemědělci o půdu pečovali opravdu šetrně a v souladu s principy udržitelnosti. Proč by měly zemědělské společnosti, které půdu ničí, být první, komu ji vlastník musí nabídnout?

Od předkupního práva se diskuze pomalu stočila k velkému tématu samotných vlastníků a jejich nezájmu o stav pozemků, které vlastní. Často neví, kde jsou jejich pozemky a komu je pronajímají. Ani pozemkové úpravy nemají dostatečnou kapacitu vysvětlit vlastníkům, že je důležité o své pozemky pečovat ať už tím, že začnou sami hospodařit, pronajmou ji či prodají zemědělci, který na nich bude šetrně hospodařit. K půdě často tito vlastníci přistupují jako k investičnímu artiklu, kdy půda přestává být vnímána jako společný prostor pro pěstování skutečných potravin a péči o krajinu, ale jen jako zajímavý investiční prostředek. Z toho důvodu cena půdy závratně roste a dostává se do rukou spekulantů, kteří ji později přeprodávají dál za mnohem vyšší  cenu. Dochází tedy ke koncentraci půdy od drobných vlastníků do rukou velkých právnických subjektů. Zemědělský sektor se stává značně uzavřeným hřištěm, které ovládají spekulanti, investoři a velcí zemědělští podnikatelé. Půda se ocitla v rukách těch, kteří nedělají skutečné jídlo, pouze využívají zemědělskou půdu jako prostor pro své obchodní zájmy. Tím budují nepropustnou bariéru pro malé či začínající zemědělce bez velkého kapitálu v zádech.

I kvůli těmto překážkám pro malé či začínající zemědělce vznikla Nadace Pro půdu, jejímž posláním je chránit zemědělskou půdu před degradací a spekulací. Chceme, aby o zemědělskou půdu pečoval zodpovědný správce, který půdu nevnímá jen jako výrobní prostředek a komoditu k obchodování, ale jako svého společníka. Prostřednictvím zdravé půdy poskytuje agroekologický zemědělec skutečné, neanonymní jídlo s přímou vazbou na své spotřebitele (například formou KPZ – komunitou podporované zemědělství). Zároveň tento zodpovědný správce pečuje nejen o půdu, aby byla zdravá, ale i o okolní krajinu tak, aby byly zachovány principy pro stabilní krajinu a zajištěn prostor i pro volně žijící živočichy a rostliny.

Tyto myšlenky byly provázeny shovívavými úsměvy na tvářích zástupců velkých agropodniků. Z následné diskuze bylo zřejmé jejich přesvědčení, že není potřeba na současné situaci nic měnit. Obhajují, že většina zemědělských podniků v ČR se o svoji půdu stará zodpovědně.

Rozhodnutí, zdali tomu tak opravdu je a jaký typ zemědělství chceme podporovat, je na každém z nás. Příště, až si půjdete něco koupit do obchodu, zamyslete se, zdali víte, kdo je ten, kdo pro Vás to jídlo vyrobil a rozjímejte třeba o tom, jak “zodpovědně” pečuje o půdu a okolní krajinu.

Až pojedete na výlet, popřemýšlejte, proč nás to táhne do chráněných územích, ale velká část volné krajiny nás nechává chladnými, či přímo v nás vzbuzuje odpor.

Podpořte Nadaci Pro půdu a pojďte společně s námi hájit zájmy zemědělské půdy nejen diskuzemi u kulatých stolů, ale skutečnými činy.

Text: Vratislava Janovská

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *