Jan Valeška je otec mnoha iniciativ, které se věnují ekologickému zemědělství a vztahům mezi spotřebiteli a zemědělci. Je to průkopník různých forem podpory ekologických zemědělců, ať už komunitou podporované zemědělství či spolkový obchod ObŽiva. V Nadaci Pro půdu je člen správní rady a také spolutvůrce vzdělávacího centra Konipas.
Čtvrtý díl ze série rozhovorů s lidmi z Nadace Pro půdu. Jednotlivé rozhovory se dotýkají vody, lidského přístupu k půdě a drobných kroků, do kterých se může každý kolibřík s láskou k přírodnímu světu pustit.
Voda a půda – jaký vliv má stav půdy na množství vody v krajině? Jak voda souvisí s půdou?
Nejsem úplný odborník na půdu ani na vodu, ale jako environmentalista vím, že v ekosystémech je všechno propojené se vším. Je to jeden celek a jedno nelze oddělit od druhého. Nelze od půdy ani vody oddělit ostatní život, rostliny, živočichy, vlastně ani lidi. Pokud se bavíme o technické stránce, tak půda a voda mají k sobě nejblíž, jsou to spojené nádoby. Taková, jaká je půda, tak se v krajině drží voda. A v podstatě půda jako základ toho všeho významně ovlivňuje cirkulaci vody v krajině. Takže živá půda velmi zjednodušeně rovná se živá krajina, právě díky tomu, že je v krajině voda a udržuje se malý vodní cyklus. Ten jsme právě tím, jak zacházíme s půdou, velmi významně ovlivnili a narušili. To je jedna z příčin současného stavu. Voda a půda tedy mají kontakt úzký, řekl bych až skoro intimní. Jsou to dvě víly, které spolu tančí a my jako lidi je od sebe velmi často odtrhujeme.
Které kroky jsou potřeba, aby byla půda zdravá, úrodná a živá?
Není to jedna úroveň. Změna nezbytně musí proběhnout na několika úrovních a úroveň lidského vědomí je nejzásadnější, protože když my jako lidé nebudeme vědomě zacházet sami se sebou a tím pádem i s prostředím okolo nás, tak se nic nemůže změnit. Pak jsou samozřejmě i další roviny, rovina technická, rovina hospodaření s krajinou, ale i ta je spojena se změnou vědomí. Záleží jak půdu vnímáme – jestli ji vnímáme jako prostor, který dobýváme a pijeme z něj a slouží pro vytváření našeho materiálního zisku, a nebo je to pro nás vyšší hodnota či vyšší bytost, k níž přistupujeme tak, že má vlastní vnitřní hodnotu. Změna musí proběhnout tak, že přírodě, světu kolem nás přiznáme vnitřní hodnotu nezávislou na nás. Aktuálně stále převládá představa, že příroda je tady pro nás a nemá hodnotu o sobě, má hodnotu jako ekonomický statek nebo hodnotu užitnosti pro člověka, jenže pak se samozřejmě snadno taková věc využívá a zneužívá.
Důležitá je také proměna přístupu k jídlu. Jak jako společnost chápeme potravinu – jestli to je houska na krámě, která je vždycky dostupná, za levno a moc se o to nemusíme starat, a nebo jestli je to co jíme pro nás základ našeho bytí a chováme se s úctou k tomu celku, který dal jídlu vzniknout. Protože kdyby tomu tak bylo, tak nemůžeme mít zemědělství takové jaké máme, které umrtvuje a je založené na smrti. Na fosilních palivech – jeden dotyk smrti, na pesticidech – další dotyk smrti, na plastových obalech – další dotyk smrti a tak dál. To je samozřejmě přehnané, byť trochu pravdy tam je.
I ta idea za tím naším zemědělsko – potravinářským systémem, který je založený na generování zisku, to znamená že produkovat biopaliva je výhodnější než dělat jídlo pro lidi, by potřebovala proměnit. Zemědělství a potravinářství jsou systémy, které mají vytvářet blaho – dobré jídlo pro lidi a krásnou krajinu. A samozřejmě můžou být ziskové, o tom žádná, člověk se musí něčím živit, ale neměl by to být jeho primární cíl a účel.
Jaký vnímáš přínos nadace v kontextu aktuální doby?
Přínos nadace vnímám především v odvaze. Odvaha postavit se k něčemu tak konzervativnímu jako je vlastnictví půdy novým, trochu jiným způsobem, který bere v úvahu širší souvislosti a víc hráčů. Nebere v úvahu jen lidi, ale zahrnuje do tohoto vztahu i přírodu. Do diskuze kolem zemědělství přináší tento aspekt, o kterém se ani moc nediskutuje v kruzích, které se tématem zabývají.
Další z přínosů považuji to, že vytváří, byť zatím malou, možnost nebo naději pro ty, kteří chtějí hospodařit v malém ekologicky. Je velmi obtížné něco takového začít a přitom je to velmi záslužné a potřebné. Spousta lidí by chtělo hospodařit, ale odrazují je překážky. Nadace Pro půdu se snaží alespoň jednu z těch překážek, když už ne odstranit, tak umenčit. Má to ve svém záměru. Je to podstatné, že tuto možnost vnáší do diskuze kolem zemědělství, jakkoliv se to nadaci zatím nedaří ve velkém množství.
Co konkrétně děláš pro půdu ty? Jaký máš vztah k půdě?
Já mám vztah s půdou poměrně úzký, byť ne tak intenzivní. Půda je pro mě něco neuvěřitelného, něco krásného a ty řídké chvíle, kdy si ji můžu užívat naplno svýma vlastníma rukama, tak těch si opravdu naplno užívám. Když už já sám hospodaření nebo péči o půdu tolik nedám, tak se snažím, aby ti, co o půdu pečují a dají jí hodně, to jsou za mě ekologičtí zemědělci, tak jim to co nejvíce usnadňuju. To znamená jíst jejich jídlo, dávat jim dostatek prostředků, aby to mohli dělat, vytvářet podmínky, aby se na péči o půdu mohli soustředit.
Rozvíjím kpzky (komunitou podporované zemědělství), které podporují zemědělce v tom, že můžou hospodařit ekologicky, aniž by se museli soustředit na odbyt a marketing. Díky kpzkám se ekologičtí zemědělci můžou plně soustředit na péči o půdu, o krajinu, o své zaměstnance a o sebe. Taky se snažíme komunitně vytvářet podmínky, aby tohle mohlo dělat víc lidí, aby to nebylo jen mé osobní angažmá, ale aby se do tohohle systému umožňování hospodařit mohlo zapojit lidí co nejvíce, byť tohle vyžaduje poměrně vysoké uvědomění, že je to potřeba. Nestačí si koupit bio v supermarketu, nebo něco místního na farmářském trhu, ale je možné udělat ještě o další krok navíc. Takže inspiruji, motivuji další lidi k tomu, aby se zajímali, jak potraviny vznikají, což je předpoklad k tomu, aby si mohli vůbec zvědomit, že lze podpořit ty, co to dělají s úctou a péčí k půdě.