Jan Trávníček je poradce pro ekologické zemědělství ze společnosti Czech Organics. S nadací již delší čas spolupracuje a tak mám radost, že se s ním podařilo udělat rozhovor, kde si povídáme nejen o naší spolupráci na farmě Malonty (býv. Bemagro), ale také o jeho zkušenostech ze zahraničí, co to znamená dělat poradce pro ekologické zemědělství v českých podmínkách, ale také, co sám považuje při péči o půdu za důležité. Mě se moc líbí, že Honzův přístup je velmi praktický a zároveň vizionářský, racionální, ale stále s velkým citem pro půdu. Však posuďte sami, přeji příjemné čtení. (Rozhovor připravila Kateřina Klimešová)
Honzo, představíš sebe a firmu Czech Organics?
Začnu s Czech Organics a dostanu se ke mně, to bude jednodušší. Jsme v Czech Organics čtyři. Letos v březnu (2023) jsme oslavili dva roky od založení společnosti. Jsme tři Češi. Jeden z nás je Michael Vrána – agronom na ekofarmě PROBIO ve Velkých Hostěrádkách. Druhý je Adam Brezáni – projektový manažer výzkumných projektů pro PROBIO obchodní společnost s r.o. a její dceřinou Ekofarmu PROBIO. Ten třetí jsem já. A čtvrtý člověk je Urs Niggli, který byl přes 30 let ředitelem FiBLu, výzkumný institut pro ekologické zemědělství ve Švýcarsku, a jedno z předních světových výzkumných a informačních center pro ekologické zemědělství.
Jsme tedy provázaní přes Ekofarmu PROBIO, za kterou stojí takoví pionýři českého ekologického zemědělství jako Martin Hutař, Karel Matěj, Jirka Urban a můj táta. Ti nás do toho pošťouchli. Pár let zpátky, v době, kdy jsme se vrátili ze zahraničí, nás přesvědčovali, že je potřeba, aby nastoupila nová generace. V podstatě v českém prostředí chybělo poradenství a mezinárodní výzkum. Chyběl tady, nebo byl z našeho pohledu málo efektivní, přenos poznatků ze zahraničí do Česka, a proto jsme se do toho vrhli. Od té doby se zabýváme aplikovaným výzkumem, poradenstvím v ekologickém zemědělství a jeho popularizací.
Já jsem se k tomu dostal tak, že jsem studoval Mendelovou univerzitu v Brně, obor agrobyznys. A tak zhruba po bakaláři jsem začal být docela naštvaný, že nás toho tolik nenaučili. A o ekologickém zemědělství už vůbec ne. Byl jsem tam za greenwashed hipíka, protože ekologické zemědělství vůbec nebrali jako regulérní systém hospodaření.
Proto jsem začal hledat, kde bych se mohl dozvědět víc. Samozřejmě jsem narazil na univerzitu ve Wageningenu. To je asi jedna z nejlepších zemědělských univerzit na světě, která je hodně provázaná s praxí. Ekologické zemědělství tam má tradici i vlastní studijní program. Mohl jsem tam jet na šest měsíců studovat a to mi otevřelo oči. Ukázalo mi to opravdový potenciál ekologického zemědělství.
Do té doby jsem nebyl přesvědčený. Věděl jsem, že to je směr, kterým bych se chtěl vydat, ale nebyl jsem si úplně jistý, zda je to směr pro všechny, všude aplikovatelný, zda nás to může uživit, a také mi vyvstávaly otázky ohledně klimatické změny. Ve Wageningenu jsem si uvědomil, že to všechno jde a ekologické zemědělství je řešením. Od té doby, co jsem byl v Holandsku, jsem už nikdy nemusel směřování ekologického zemědělství zpochybňovat.
Hned, když jsem skončil, už jsem měl nalezenou praxi. Jirka Urban z ÚKZUZu mě propojil do Švýcarska na Urse Niggliho, který ještě tenkrát byl ředitelem FiBLu (Výzkumný ústav ekologického zemědělství), a domluvil mi tam roční stáž. Udělal jsem tam takové kolečko po všech odděleních. Pak jsem pokračoval na další stáž, potom mi tam nabídli práci, našel jsem si přítelkyni a zůstal jsem tam skoro tři roky.
Mezitím jsme rozjížděli firmu tady. Rok a půl jsem fungoval 14 dní ve Švýcarsku, 14 dní v Česku. A v podstatě od minulého podzimu se Czech Organics věnuji už naplno jen tady v Česku. Tento rok jsme získali všichni akreditaci pro poradce v ekologickém zemědělství, kterou vydává Ministerstvo zemědělství. To bychom chtěli dál rozvíjet, protože teď poprvé zveřejnili dotační titul pro poradenství, takže firmy mohou dostat příspěvek na poradenství od státu. Tak doufám, že se to rozjede. To je jedna oblast činnosti.
Ta druhá jsou výzkumy a projekty, kde my nejsme většinou jako výzkumný institut, ale jsme tam za tu praxi. Protože jsme schopni napojit jejich poznatky na zemědělce, otestovat to a rozšířit. Jsme tam opravdu jako ta aplikovaná část výzkumu. Do minulého roku jsme byli v subdodávkách, ne oficiální partneři, ale letos se nám už konečně podařilo do dvou projektů dostat jako oficiální partneři. Takže po dvou letech se to začíná trošičku stabilizovat. Už je jistější, co bude za rok.
Takže práce Czech Organics pramení z těch zkušeností ze zahraničí a ze zahraničních výzkumů? Spolupracujete úzce i s českými institucemi?
H: Je to vždycky kombinace. Musím uznat, že těch zkušeností tady v Česku je opravdu moc. Jenom je třeba to správně nakombinovat. Já jsem měl možnost získat zkušenosti v Holandsku a Švýcarsku, Adam byl v Americe a v Norsku, Michael byl ve Švýcarsku, takže takhle jsme mohli nakouknout, jak by se to mělo dělat. Ty inovativní myšlenky nebo postupy se snažíme okopírovat ze zahraničí a aplikovat je do českých podmínek.
Drtivá většina materiálů a praktických znalostí je ze švýcarského FiBLu, dále v poslední době dost čerpáme i z rakouského Bio Forschungu a pak z francouzských výzkumných institucí. Teoretickými znalostmi se inspirujeme z Ameriky, tam je neuvěřitelné množství materiálu, ze kterých se dá učit. Ale tam už bojujeme s tím, že ten kontext a podmínky jsou opravdu odlišné a těžko se to aplikuje do těch českých.
Regenerativní zemědělství je dobrý příklad, že se čeští zemědělci snaží napodobit přístupy regenerativních zemědělců z Ameriky, ale v našich podmínkách nemůžou ty procesy být nikdy tak rychlé, jako probíhají v jejich podmínkách.
Co tě v zahraničí nejvíce inspirovalo? Jak tě ty zahraniční cesty ovlivnily?
Byly to dva rozdílné světy. Wageningen byl opravdu o tom komplexním, globálním přístupu k otázce udržitelnosti. V této věci mi to otevřelo oči, protože zde zemědělství nikdy nebylo odštěpené od společnosti a globalizovaného světa. Když jsme se bavili o jakémkoliv tématu v rámci ekologického zemědělství, všechno to bylo napojené na to, jaké máme stravovací návyky v Evropě a ve světě, jak plýtváme potravinami, jaký na to má vliv klimatická změna.
Ve Švýcarsku to bylo v mnohem menším. Jsou totiž uzavřenější, zjišťují mnoho věcí na národní nebo faremní úrovni, ale i tak je jejich přístup vždy komplexní.
Nás tam inspirovalo mnoho úspěšných příkladů, jak zemědělci opravdu rozvinou svou produkci a provážou ji s přímým prodejem, takže jsou schopni dodávat většinu potravin přímo z farmy – zeleninu, pečivo, maso, mléčné výrobky, vejce…
Takže jim krátké řetězce fungují. A je to navíc všechno v ekologickém zemědělství. To, že jde vypěstovat všechno, co potřebujeme v režimu ekologického zemědělství, v Česku často nevidíme. Tady je k vidění skot a nějaké obilí, ale často slýchám, že nejde pěstovat olejniny, zelenina, ovoce, víno a tak dále. Ale ve Švýcarsku to vše v ekologickém režimu vypěstovat jde a to bylo pro mě důležité zjistit.
Také mě inspirovalo, že to jde v rámci rodiny a s pár part-timery všechno zpracovat a i napřímo prodat. To se tady málo vidí. Je jen pár farem v Česku, které jsou schopné tohle zvládnout až do konce.
Nejraději bych se vyptávala na vaše zkušenosti ze zahraničí dále, ale ať nemáme rozhovor příliš dlouhý, tak přejdu k vaší spolupráci s Nadací Pro půdu a Farmou Malonty (býv. Bemagro). Shrnul bys, co jste tam vlastně dělali a jaké byly výstupy?
To je dlouhý příběh. Začali jsme na podzim 2021, kdy jsem byl osloven Nadací Pro půdu. Narazili totiž na to, že někdo dělá poradenství pro ekologické zemědělství, a tohle byla jedna z našich prvních takhle velkých zakázek. Do té doby to byly třeba jednodenní nebo dvoudenní poradenství, ale tohle měl být projekt většího rozsahu, ve kterém jsme koukli na farmu úplně od svrchu dolů – osevní sledy, bilance organické hmoty, půdní rozbory… Opravdu se tam udělalo dost práce. Co se týče optimalizace půdních bloků, o té bude ještě v rámci této spolupráce hodně slyšet, protože pokud to dotáhnou do konce, budou první úspěšný projekt, který implementuje tyto nové postupy.
Po oslovení Nadací Pro půdu jsme přijeli na Farmu Malonty a měli jsme za úkol najít společnou řeč a cestu, jak by se dalo poradenství uchopit.
Ta situace na začátku úplně nebyla komfortní. Já jsem tam byl vklíněný mezi Farmu Malonty a Nadaci Pro půdu, pro které bylo těžké nacházet společnou řeč v tom, jak přistupovat k hospodaření. Farma Malonty odstoupila od biodynamiky, v Nadaci Pro půdu je jistá inklinace k tomu, aby se biodynamicky nadále hospodařilo, takže to bylo potřeba nějakým způsobem narovnat. A myslím si, že jsme v tom udělali kus práce.
Nadace samozřejmě musela v hodně věcech ustoupit mnohem pragmatičtějšímu způsobu přemýšlení. Biodynamické přístupy, které často nejsou úplně jasně vědecky podložené (například ve vztahu k výnosům plodin) a jsou založené na jiném vnímání zemědělství, nemohou na Farmě Malonty v tuto chvíli a ve stávajícím složení lidí projít.
Takže se muselo přistoupit na to, že se to bude dělat ekologicky, ale dobře ekologicky. Na základě toho jsme začali definovat oblasti, které by Farmu Malonty mohly zajímat v rámci poradenství, a vzešla z toho právě optimalizace osevních sledů. Řešili jsme meziplodiny, půdní rozbory, optimalizaci půdních bloků, bilanci organické hmoty… To všechno jsme v rámci těch dvou let prošli, spočítali a analyzovali. Za mě jsou ty výsledky veskrze pozitivní. Máme aktualizovaný nadstandard k pachtovní smlouvě, který je věřím ke spokojenosti obou stran. A pro mě je důležité, že vnímám, že pan ředitel Farmy Malonty přemýšlí nad tím, co mu dáváme za impulsy a podklady. Není to tedy práce, která by přišla nazmar.
Ano, udělali jste kus práce. Z hlediska zprostředkování komunikace na začátku, věřím že to nemuselo být jednoduché…
Pro mě to bylo těžší než všechny ostatní součásti poradenství, protože to na začátku nebyla příjemná role. Naštěstí jsem viděl, že je tam progres a zájem z obou stran, takže stálo za to se tomu věnovat.
Zkusíš vysvětlit i lidem, kteří se v zemědělské terminologii nevyznají, k čemu jsou vlastně dobré všechny ty analýzy a optimalizace?
V podstatě to všechno, co jsme dělali, vycházelo z optimalizace osevního sledu – to je střídání plodin na jednotlivých polích v rámci let. My jsme se na to dívali z několika aspektů. Jestli je to zdravý osevní sled z hlediska bilance organické hmoty. To znamená – dodáváme či odebíráme organickou hmotu z daného pole v dlouhodobém horizontu? Jak je to z hlediska fytosanitárního – hrozí tady riziko přenosu nějakých chorob nebo škůdců, protože pěstujeme určité plodiny moc často?
Také jsme se na to dívali z hlediska hnojení, jestli mohou množství aplikovaných statkových hnojiv, jako je kejda nebo hnůj, rostliny vůbec absorbovat, nebo jestli dochází k nějakým ztrátám, případně opačně – jestli je potenciál aplikovat na některých pozemcích více, abychom měli kvalitnější nebo větší výnos.
Dívali jsme se na výživu makro i mikroprvky. Na to jsme zvolili jedny z nejlepších analýz, které jsou ve světě dostupné, a to u rakouské laboratoře Bodenökologie TB Unterfrauner. Dělali jsme to proto, že i přestože má dnes vlastně každý zemědělec pole vzorkované v rámci agrochemického zkoušení půd, které dělá stát (ÚKZÚZ), tak většinou je to jenom rozbor základních živin – N, P, K. To jsou informace a podklady pro konvenční zemědělce, kteří aplikují syntetická hnojiva, ale ekologickému zemědělci to moc neřekne. My potřebujeme vědět, jak je na tom celá škála dalších prvků, které ovlivňují základní procesy v půdě, výživu a růst rostlin.
Dívali jsme se i na meziplodiny, jaké jsou možnosti pěstovat je mezi hlavními plodinami, z jakých by se měly skládat komponentů. A pro každou část osevního sledu jsme vytvářeli různé směsi meziplodin. Vytvářeli jsme také strategie odplevelování pro každou z hlavních plodin, protože každá může být odplevelována mechanicky jinak, v jiné růstové fázi hlavní plodiny.
Zakončili jsme to optimalizací půdních bloků. Je to velká farma, má velice heterogenní podmínky. Některé části jsou například dlouhodobě zamokřené, některé části jsou náchylné k utužení nebo jsou svažité. My jsme provedli analýzu všech těch ploch, kde se nachází orná půda, a vydali doporučení, kde se hospodařit může intenzivně jako doposud a kde už ne tak intenzivně – ať už z hlediska ekonomického, tak environmentálního. Na základě toho vznikají produkční a mimoprodukční plochy. Farma vyčlenila na orné půdě okolo 8 % mimoprodukčních ploch, které budou sloužit k jiným účelům, ať už k extenzivní produkci píce, nebo časem jako květnaté pásy pro opylovače, biopásy, a podobně. Nebudou využívány tak intenzivně, protože se to jednak nevyplatí, a ani to není prospěšné pro úrodnost půdy.
Dá se obecně, nejen v Malontech, pomocí podrobných půdních analýz prokázat vliv zdravého hospodaření? Dá se to tam vidět? A když se na to podíváme z globálu, nejen na příkladu Farmy Malonty, ale i z jiných studií, dá se takto něco prokázat, nebo ty analýzy slouží spíš do budoucna? Co s tím dělat a tak?
Ať už jsou to půdní analýzy, bilance organické hmoty, osevní sledy, jsou to všechno přírodní pomalé procesy. Teprve po 5 letech se dá poznat zlepšení půdní kvality, a například trend ve vývoji výnosů. Prostě všechno je to dlouhodobější proces.
A s tou biodynamikou je to stejné. Pro mě biodynamické zemědělství tvoří lidé a zvířata na farmě. A to na Farmě Malonty už cítit není. Tam je to opravdu pragmaticky pojatý přístup k ekologickému zemědělství.
Mně se to těžko vysvětluje, já sám si ještě utvářím vztah k biodynamickému zemědělství. Na to je potřeba biodynamické farmy vidět a nasát tu atmosféru. Podívat se, jak tito farmáři přistupují k hospodaření, jak vypadá propojenost se zvířaty, jaké aplikují preparáty.
To je vlastně docela zajímavá myšlenka. Mám pocit, že v té hmotě nejde až tak poznat ten rozdíl, ale je to spíš v té atmosféře. Ještě jsem se chtěla zeptat – říkal jsi, že toto byla jedna z prvních takových zkušeností. Máte i jiné případové studie, kde jste dělali za Czech Organics poradenství?
Takhle komplexně ne. Dělali jsme na několika farmách optimalizace osevních sledů, ale tam už si ti farmáři vypichují, co je zajímá nejvíc. To děláme také nejčastěji. Někoho zajímá třeba jen bilance organické hmoty, někoho meziplodiny, někoho jenom odplevelování. Půdních analýz s rakouskou laboratoří jsme dělali několik, optimalizací jsme dělali několik, ale vždycky spíš jako dílčí části.
To je potřeba zmínit. Tohle byla náročná optimalizace v řádu nižších stovek tisíc korun, kterou si musely mezi sebe Farma Malonty a Nadace Pro půdu rozdělit, takže si to určitě každá farma dovolit nemůže.
Co bývá při tomto typu poradenství výzva, nebo co je výzva pro tebe osobně? A co tě na tom těší?
Největší výzva je, že tady žádní jiní takoví poradci nejsou, kteří by radili v těchto oblastech. Existují poradci, kteří poradí s legislativou, jak napsat projekt na traktor apod. Všechno to jsou takové přímočaré věci, kde je jasná otázka a jasná odpověď. Například jeden formulář, který musíš správně vyplnit a dostaneš polovinu na traktor.
Ale to, co děláme my, jsou opravdu hodně odlišné věci. Jsou dost specifické. Na každé farmě je potřeba individuální přístup. NeexistujíNejsou dvě stejná řešení na dvou různých farmách. Tohle je potřeba tomu zemědělci na začátku vysvětlit. Oťukat se, na jakém základě budeme fungovat. Oni na to nejsou často zvyklí, že by měli sami přemýšlet a hledat možná řešení.
My jsme zvyklí jim spíš dodávat nějaké nápovědy, inspiraci. Řešení ale musí vymyslet sami, protože jen oni znají dobře svou farmu a limity svého prostředí. Já jim dokážu říct, jak to funguje dobře na jiných farmách, ať už v Česku nebo v zahraničí, ale to konečné řešení a implementaci do jejich podmínek musíme dotáhnout společně.
To je potom u hodně lidí poměrně velká změna v myšlení. Klienti by rádi recept na A4, jak uchopit farmu od A do Z, ale tak to nejde. Když se to zlomí, a začnou nad tím sami přemýšlet a sami přicházet s nápady, tak to je pak ta uspokojivá část. Protože to je to nejdůležitější, aby se trošku zaktivizovali a začali věci sami zkoušet. Pak už se jen dotazují, nebo si vyměňujeme názory. Už můžou být samostatní, protože jinak to ani nejde. Tohle je jedna z možností, jak si dokážu představit, že by se zemědělské poradenství mohlo rozvíjet. Ale je nás málo, v oblasti ekologického zemědělství jen pár lidí.
Co má podle tebe největší vliv na péči o půdu? Vím že je to komplexní věc, ale možná vypíchneš alespoň něco?
Úplný základ jsou principy ekologického zemědělství. Ale to je opravdu jen základ. Když to někdo dělá jenom v základu, tak to dneska už nestačí, je potřeba jít dál. Je potřeba vzít dnes v potaz kontext klimatické změny, který v tomto není příliš zakomponovaný.
Péče o půdu se odvíjí od hospodaření s organickou hmotou, ať už se jedná o pestrý osevní sled, meziplodiny, kompost nebo statková hnojiva To nás vede k významu zvířat na farmě. Velmi důležitá je provázanost živočišné a rostlinné výroby.
To je ale samozřejmě jenom ta primární produkce. Jedna věc je to vypěstovat a druhá věc je, a to jsou mnohem složitější otázky, jak a kde to zpracovat, komu, kde a za kolik to prodat. To nemáme zatím vůbec vyřešené – nedostatečně na evropské úrovni a naprosto nedostatečně v Česku. Takže to jsou největší výzvy, které já vidím.
Myslím si, že v zemědělcích nebude problém, že by to nechtěli dělat ekologicky, nebo že by to neuměli, ale přizpůsobit všechny ty následné kroky, aby to fungovalo.
Na závěr – co bys přál české půdě a lidem na ní?
Přál bych jí, aby na ní hospodařili ti, kteří k ní mají nějaký vztah nebo kteří tu půdu vlastní. To nám tady hodně chybí. Problémem je přístup velkých firem, které žene jenom zisk.
Zase mě to vrací k příkladu Švýcarska, kde to je založené na rodinných farmách o 15 – 20 hektarech. A i když to všechny neuživí a třeba musí mít nějakou další práci na částečný úvazek, je to koncept, který funguje mnohem déle.
V Česku by jedno z možných řešení mohly být projekty, jako je Nadace Pro půdu, která je zčásti schopná tento problém řešit. Máme tu obrovské množství vlastníků půdy, na jejichž půdě hospodaří konvenční zemědělci ne úplně udržitelně, a ti s tím mohou něco dělat. A když budou podporovat takové projekty jako je Nadace Pro půdu, mohou zajistit, že půda bude v dobrých rukou.
To bych si přál, aby Nadace Pro půdu nebyla nadace, která má 500 hektarů, ale aby aspoň tři, ideálně čtyři nuly přibyly.
K: Děkuji moc za milý rozhovor!