Alena Malíková do Nadace Pro půdu přináší citlivost a empatii nejen k půdě, ale i ke všem v nadaci. Inspiruje svou aktivitou v místě svého bydliště – Příboře, kde mimojiné spoluzaložila Družstvo VIKTORINA LOCA a bezobalový družstevní obchůdek s bio a lokálními potravinami či se zasadila o změnu pachtovních smluv k pozemkům v majetku města, a má v Příboře na starosti Komisi Rady města pro životní prostředí. Nicméně její aktivity a přístup k půdě zdaleka přesahují toto severomoravské město.
Druhý díl ze série rozhovorů s lidmi z Nadace Pro půdu. Jednotlivé rozhovory se dotýkají vody, lidského přístupu k půdě a drobných kroků, do kterých se může každý kolibřík s láskou k přírodnímu světu pustit.
Půda a voda – jaký vliv má stav půdy na množství vody v krajině? Jak voda souvisí s půdou?
Život mě směruje ke stále větší fascinaci přírodou a spolubytí člověka s ní. A kdybych měla zúžit pohled, pak to je právě k půdě – k oné tenoučké živoucí slupičce, která pokrývá Zemi. Ta (nejen) nám lidem zajišťuje potravu, buď přímo nebo hospodářským zvířatům, současně je prostředím, které dokáže zadržet a čistit vodu, podporuje rozmanitost životních forem a kdo ví, co všechno ještě zvládá. Pokud je půda zdravá, můžeme se spolehnout na to, že i v období sucha bude vody dost; a že v době trvalejších dešťů neodteče voda i s půdou; a v tomto kontextu i bude příznivé klima. Půdu a vodu nemá smysl oddělovat, stejně jako cokoliv v přírodě – vše je propojeno a je na člověku, jestli a jak si těchto propojení dokáže být vědom.
Které kroky jsou podle tebe potřebné k tomu, aby byla půda zdravá, úrodná a živá?
To podstatné, co můžeme pro půdu udělat, je měnit naše vnímání půdy. Zdravá půda je opravdu velmi živý ekosystém, ve kterém jsou v neustálé komunikaci kořínky rostlin, půdní organismy a rozsáhlá síť hub. Současný způsob hospodaření založený na hodnotovém žebříčku zemědělců, který nemůžu nijak hodnotit či kritizovat, ale můžu jen konstatovat, že je takový, že na prvním místě je zisk, kdy vlivem intenzivního hospodaření půda strádá, degraduje, rozpadá se, ztrácí úrodnost, mizí… S takovým přístupem k půdě ji asi nedokážeme ochránit. Současnou dobu můžeme označit jako transformační, jako dobu změny paradigmatu, kterou lze charakterizovat citátem Alberta Einsteina: “Žádný problém není možné vyřešit na stejné úrovni vědomí, na jaké vznikl”, co tedy člověk může udělat pro půdu – je změnit svůj přístup k ní; učit se ji vnímat – poznávat ji všemi smysly, ptát se, co půda potřebuje, a učit se být jí vděčný. A teď nemluvím pouze za zemědělce, ale za všechny lidi, které to zajímá, kteří si uvědomují spolu-bytí na této planetě. Je nejvyšší čas být půdě vděčný; a co se týče zemědělců, pak se učit a mít snahu měnit způsob hospodaření. Neříkám, že všichni zemědělci hospodaří špatně, protože dobře vím, ať už v Nadaci Pro půdu nebo ve Svazu ekologických zemědělců či šetrně hospodařících zemědělců v okolí Příbora, že jsou tací, kteří vztah k půdě mají, přibývá jich, jsem za ně vděčná. Nicméně v současné době cítím, že je opravdu potřeba zrychlit, nasadit větší úsilí o uvědomování si, co půda znamená, jaké v sobě zahrnuje souvislosti a co pro ni můžeme udělat.
Jaký vnímáš přínos nadace v kontextu aktuální doby?
Vidím pro nadaci příležitost o těchto principech mluvit, ukazovat vzory, jak naši nadační zemědělci hospodaří. Nadace to nedělá nijak striktně – “podívejte se, vy to děláte špatně, my to děláme dobře”, ale prezentuje tiché a velice dobré vzory hospodaření s půdou. Každý člověk, který uvažuje o bytí na naší planetě, si pravděpodobně uvědomuje, v jaké se dnes nacházíme situaci, a třeba zprostředkovaně chrání půdu například tím, že nakupuje potraviny od ekologicky, biodynamicky nebo šetrně hospodařících zemědělců. I zde je prostor pro komunikaci s veřejností ve vztahu k půdě. Ale můžu také mluvit o vlastnících půdy a tady zase skončím u Nadace Pro půdu. Jestliže vlastním půdu a sám nehospodařím, můžu si rozmyslet komu a za jakých podmínek ji pronajmu a k půdě vyjádřím vztah podpisem dobře nastavené pachtovní smlouvy.
Co konkrétně děláš pro půdu ty?
Kdybych měla mluvit za sebe – v Příboře jsem byla přizvaná ke spolupráci na změnách pachtovních smluv, které město uzavíralo se zemědělci hospodařícími na městských pozemcích. Pachtovní smlouvy jsme dávali dohromady s Ing. Janem Vopravilem z VÚMOPu. Na to měla navázat akce “učit se vnímat půdu prostřednictvím rýčové zkoušky”, která se zatím neuskutečnila. Záměrem je učit se vnímat půdu, a to i ve srovnání konvenčně a ekologicky obhospodařované půdy. Způsob hospodaření je na kvalitě půdy znát. Včetně kontextu krajiny.
V průběhu práce na Bioinstitutu jsem se snažila zveřejňovat na kanále YouTube videa zaměřená na šetrné hospodaření v krajině; na péči o půdu; dokumenty vysvětlující, jak půda vzniká, jak “komunikují” rostliny se svým okolím, co pro půdu a krajinu může člověk udělat.
Co se týče informování, vzdělávání či spíše běžné komunikace s lidmi, kteří chodí nakupovat pokud možno bio a pokud možno místní potraviny do našeho družstevního bezobalového obchůdku VIKTORINA LOCA, pak jestliže to někoho zajímá, přivedu řeč i na půdu. Na téma zdravých potravin, i když to mi přijde, že není nejpodstatnější; téma zdraví půdy, vody v krajině a klimatu a neoddělitelně i krásy krajiny. Snažíme se o těchto věcech diskutovat v obchůdku či během různých akcí, jako je například Svátek sousedů. Díky tomu, že se nám podařilo rozšířit prostory na náměstí a otevíráme v tuto chvíli můžu říct “bistro”, budeme mít prostor pro občerstvení nejen těla, ale i duše. Rádi bychom kromě bistra otevřeli i komunitní místo – prostor pro setkávání, diskuse, promítání filmů, přednášky. Toto jsou v současnosti aktivity, kterými se vztahují k půdě. Cítím k půdě, ke krajině, k Zemi vděčnost. Možná to neumím srozumitelně popsat, je to prostě stav bytí, který mi dává smysl, jsem půdě vděčná a půda to třeba ví.
