Zamyšlení o půdě Alenky Malíkové, která jej připravila pro Potulnou univerzitu přírody v roce 2021 s tématem Becoming Native aneb Hledání domova – Jak obnovit identitu se svým místem a s planetou, na níž žijeme. Delší, ale velmi inspirativní čtení.
…
Parlament České republiky přijal vyhlášku (1) o ochraně zemědělské půdy před vodní (2) erozí, podle které mj. je přípustná míra erozního ohrožení (jinými slovy stát povoluje, aby z pole odteklo) 9t půdy z 1 hektaru za rok v případě hlubokých a středně hlubokých půd, 2t půdy z 1 hektaru na rok v případě mělkých půd. Přijal vyhlášku o ochraně nás samotných před námi samotnými???
V současné turbulentní době, kdy se nacházíme v environmentální, ekonomické, sociální krizi, jsme nuceni k hledání nových cest řešení této krize. Samotný rozum jako by nestačil k uvědomění si naší sounáležitosti s přírodou, s planetou Zemí, s celým Vesmírem. Učíme se hledat a nacházet cesty na principu důvěry, spolupráce, vděčnosti. Slovy Thomase Berryho: Vše je otázkou příběhu. Právě teď jsme v nesnázích, protože nemáme dobrý příběh. Nacházíme se mezi příběhy. Starý příběh – výklad, jak vznikl svět a jak do něj zapadáme – už není patřičně funkční a nový příběh jsme si ještě neosvojili.
Jako jeden z konkrétních projevů výše zmíněné krize lze označit krizi klimatickou, která na nás doléhá nepředvídatelností, střídáním intenzivních lokálních srážek a katastrofálního, dlouho trvajícího sucha, projevuje se rovněž v našich krajích nebývalými jevy. Není předmětem této úvahy pojmenovávat, s čím vším tato situace souvisí, jako jeden z faktorů však lze označit způsob hospodaření se zemědělskou půdou.
Poté, kdy jsme se o výrazných důsledcích klimatických změn počasí, konkrétně o ničivosti tornáda, mohli přesvědčit na vlastní oči i u nás – na Břeclavsku a Hodonínsku, jsem čekala zmínku (když už ne hlasité upozornění nebo přímo varování), že něco děláme špatně. Nebo aspoň otázku – není to i naše vina? A taky třeba návrh – pojďme zjistit, v čem je problém a dejme se novou cestou. Nevím, jestli se někde ve sdělovacích prostředcích tato otázka a touha po odpovědi objevila…?
Ano, lidé projevili obrovskou solidaritu, darovali mnoho miliónů korun na obnovu bydlení rodinám, které byly postiženy tornádem, nezištně pomáhali, ale jedeme dál, postaru. A tak například přijímáme vyhlášku o tom, že zemědělci může odtéct ročně z jednoho hektaru až 9 tun půdy (představme si, že například z 30 ti hektarového pole může odtéct 270 tun půdy za rok!!!). Kvalita půdy se ale přece na zmírnění klimatické krize může podílet – tím, že zdravá půda dokáže zadržet vodu a postupně ji uvolňovat pro potřeby rostlin, pro ochlazování vzduchu, je nezbytná pro tzv. malý koloběh vody (3).
Pojďme se nad půdou zamyslet.
Půdu nevyrobíme, není to jen nějaká směs živé a takzvaně neživé hmoty. Půda je síť vztahů, ekosystém, kterému nikdy zcela neporozumíme, půda je živá.
Je to přece „jenom“ půda, hlína, … soil, dirt… o čem je tu řeč, kde začít?
Klíčem k pochopení půdního světa je zaměřit pozornost na vztahy mezi rostlinným kořenem, živou a takzvanou neživou složkou půdy.
Díky daru energie Slunce (4) probíhá v zelených částech rostlin fotosyntéza, při níž se tvoří jednoduché cukry a následně mnohem složitější organické látky. Jak rostlina s tímto bohatstvím nakládá? Část organických látek spotřebuje a část, někdy až 80 %, jich proudí dolů, do kořenů, kde v rhizosféře, v bezprostřední vrstvičce kolem kořenového vlášení, v této životem kypící oblasti dochází k dalšímu zázraku – rostlina darem jednoduchých cukrů, tzv. exudátů probouzí půdní organizmy k životu, dodává jim energii a na oplátku od nich dostává živiny, které by si neuměla sama obstarat, ať už je to dusík, fosfor a mnohé další, pro život
nezbytné prvky. A k zázraku vzájemné výměny se připojují tenoučká vlákna hub, která se této ekonomiky daru rovněž účastni.
Uvědomme si, když kráčíme po louce, lesem, díváme se na pole – co se děje pod zemí? Pod našima nohama se nachází neuvěřitelně důmyslná spojenectví mezi kořeny, mikroorganismy i vyššími organismy a houbami, které tvoří doslova podzemní síť, podzemní internet. Rostliny tvoří, dávají, získávají, jsou vyživovány, komunikují spolu, pomáhají si. Neustálé propojení,
neustálý pohyb. A půda je zdravá, prospívá, voní, je kyprá, její struktura drobtovitá, umožňuje vsakovat a čistit vodu, ochlazuje krajinu, podporuje život.
Zemědělec by se ve svém hospodaření měl zaměřit právě na to, aby přispíval k utváření vztahů mezi rostlinou a půdou. Měl by vysévat, vysazovat co nejvíce plodin, vybízet ke spolupráci; půda by měla být pokud možno neustále zakrytá rostlinami.
Co se děje, když použije průmyslová hnojiva? Naruší se spojenectví utvářená v oblastirhizosféry, rostlina není motivována k darům, aby na oplátku získávala. Pragmaticky přijímá živiny ve snadno dostupné formě, její kořenový systém se nerozvíjí, a následně není podporována tvorba drobtovité struktury půdy. Půda se rozpadá, nežije, je náchylná k erozi (5), nezadrží vodu, voda odtéká, často i s nejjemnějšími částečkami, které označujeme jako bahno a při katastrofických událostech je musíme odklízet z obydlí a dalších budov, z cest.
A jak je to s půdou a s pesticidy? S látkami na „ochranu proti chorobám, škůdcům a plevelům“? V případě jejich použití se situace ještě dále zhoršuje. Ničí se půdní mikroorganismy, chvostoskoci, žížaly a další organismy provázané s půdou; kořínky nemají s kým vytvářet vztahy a problém je tu – opět narušená struktura půdy s celou řadou konkrétních projevů, ať už je to eroze, neschopnost zadržet vodu, klesající biodiverzita. Krajina chřadne.
Co se tedy děje s půdou v případě intenzivního chemického zemědělství? Narušují a hroutí se vztahy. A zde je jádro problému člověk s chladným rozumem, s chemickými berličkami a těžkou mechanizací, bez uvědomění si, že není diktátorem, ale spolutvůrcem dění v krajině, ničení ekosystémů nezabrání. Naše úsilí o zachování a zvýšení půdní úrodnosti by tedy mělo být založeno na celistvosti a oblosti (6), to znamená také více na citu a intuici a méně na analyzujícím a umrtvujícím rozumu. Jen tak se půda pro nás může opět začít stávat posvátnou. To bude zúrodňující, zdravé a oživující pro ni, pro krajinu, pro potraviny i pro nás. Neboť my jsme půda (7) .
Jak konkrétně můžeme vyjádřit naše vědomé propojení s půdou? Každý z nás má možnost volby. Každý z nás má možnost budovat a vyjádřit vědomý vztah k půdě, k zemědělcům, k jídlu.
Co může zemědělec?
Může se rozhodnout, jestli se bude učit vnímat místo, kde hospodaří, jestli se na ně bude ladit a spolupracovat s ním – bez průmyslově vyrobených hnojiv a pesticidů. Spolupracovat s půdou a s rostlinami. Může hospodařit ekologicky, biodynamicky, agroekologicky.
Co může vlastník půdy?
Může se rozhodnout, komu a za jakých podmínek půdu pronajme. Může v pachtovní smlouvě stanovit podmínky hospodaření s půdou a taky může občas „svoji“ půdu navštívit, může o hospodaření se zemědělcem hovořit.
(Slovo spotřebitel mi přijde jako velmi vágní slovo pro toho, kdo nakupuje potraviny, raději tedy):
Co může ten, kdo si obstarávají jídlo?.
Může se rozhodnout, od koho si jídlo koupí, může se zamyslet nad tím, jak zemědělec hospodaří, jak daleká byla cesta jídla, jestli a jak byly potraviny zpracované, jestli a jak jsou zabalené, jestli jsou opravdové, nebo je v nich spousta dochucovadel, konzervantů, barviv atd.
Záleží opravdu na každém z nás, jakou půdu, vodu, krajinu, klima budeme mít.
Jako nejdůležitější mi přijde, jestli si dokážeme uvědomovat to, že půda, voda, krajina nejsou „věci“ mimo nás, ale že jsme to my. A to si můžeme připomínat každým okamžikem, když dýcháme, pijeme vodu, jíme…
Vědomé prožívání jídla
Veškeré naše jídlo pochází jako dar od Matky Země. Když si ukousnete chleba, měli byste si uvědomovat, co právě děláte. Vaše mysl by se neměla toulat nikde jinde. Neměli byste myslet na svou práci nebo spřádat plány pro budoucnost. Dokážete-li pohlédnout do podstaty chleba, uvidíte pšeničná pole a nádherné krajiny kolem nich. Uvědomíte si práci farmáře, mlynáře a pekaře. Chléb nevznikl z ničeho. Vznikl ze zrní, deště, slunce, půdy a z tvrdé práce mnoha lidí. Celý vesmír vám přinesl tenhle malý kousek chleba. Zastavíte-li mysl a pozorně se podíváte na kousek chleba, během několika vteřin se dokážete soustředit a uvidíte, že tento chléb je skutečný zázrak, je poslem celého vesmíru. Pokud budete jíst chléb, aniž byste si uvědomovali, co děláte, získáte z něj trochu živin. Jestliže se ale chleba svou myslí skutečně dotknete, bude vás vyživovat celý vesmír. Jaká krása! (8) Dokud nebudeme každým okamžikem vnímat zázrak, který se neustále odehrává v nás a současně před našima očima, dokud neporozumíme sobě samým a naší roli v novém příběhu, nebudeme schopní pečovat o Zemi.
Půda je síť vztahů, ekosystém, kterému zcela nikdy neporozumíme, půda je živá a 1 cm půdy se tvoří 100 a nebo až 1000 let(?). Co ještě můžeme pro půdu udělat? Můžeme jí být vděční, protože když jsme někomu vděční, nemůžeme mu přece ublížit.
Pro Potulnou univerzitu přírody, Becoming Native aneb Hledání domova – Jak obnovit identitu se svým místem a s planetou, na níž žijeme, 2. – 8. srpna 2021, v Příboře, 31. července 2021, pro Nadaci Pro půdu upraveno 28. října 2022, Alena Malíková
Poznámky pod čarou:
- https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-240
- Je smutné, že se vůbec zabýváme dovolenou výší ztráty půdy, a navíc vyhláška se zabývá pouze vodní erozí, přitom máme i erozi větrnou, jejímž důsledkem jsou rovněž obrovské ztráty půdy. Té se nevěnuje vůbec.
- Viz. např. článek Rozvrácený malý koloběh vody
- Připomeňme si slova Briana Swimma z knihy Skryté srdce kosmu (MALVERN 2019) – Slunce každou vteřinu samo sebe odevzdává a proměňuje se v energii, kterou přijímáme s každým svým jídlem. Jen velmi zřídka o této základní pravdě přemýšlíme, a přes to má vrcholný spirituální význam. Slunce se proměňuje v proud energie, která se prostřednictvím fotosyntézy transformuje v rostliny, konzumované zvířaty. Takže lidé po čtyři miliardy let hodovali na sluneční energii uskladněné v podobě obilí, kukuřice nebo soba, zatímco Slunce každý den umíralo jako Slunce a znovu se rodilo jako vitalita Země. Tato sluneční vzplanutí jsou tedy ve skutečnosti samotnou energií ohromné lidské odvahy.
- Koho z vás by toto téma zajímalo, může shlédnout přednášku Jaroslava Záhory Sucho začíná tam, kde končí život v půdě
- Drobtovitá struktura půdy/ půdní drobt je oblý (pozn. a. m.)
- Jsme půda, článek Vandany Shivy We Are the Soil, publikovaný v The Asian Age, 26. května 2014, překlad Alena Malíková pro Půda zdravá, živá, úrodná.
- Radomil Hradil, Půda zdravá, živá, úrodná; Fabula, Bioinstitut, 2015