Článek je přeložený z anglického originálu, který vznikl pro hnutí Access to Land, jehož jsme členem.
Když Jan z Nadace Pro půdu popisoval současnou situaci v české zemědělské politice, použil výraz „na způsob Orbána“. Je to silné přirovnání, ale při pohledu na legislativní vývoj posledních šesti měsíců je těžké s ním polemizovat.
V Česku v současnosti probíhají zároveň dva politické kroky a oba směřují stejným směrem: od upouštění zvýhodnění začínajících zemědělců v přístupu k půdě k upevnění pozice velkých zemědělských podniků. Ani jeden z těchto kroků nebyl nevyhnutelný. Oba jsou výsledkem vědomých politických rozhodnutí.
Právo, které bylo nejprve přiznáno – a poté odebráno
První příběh začíná pozitivně. Od ledna 2026 přinesla nová novela mladým zemědělcům do 40 let a ekologickým zemědělcům přednostní přístup ke státní zemědělské půdě, pokud je nabízena k pronájmu. Na papíře šlo přesně o takový nástroj, po jakém dlouhodobě volají zastánci generační obměny v zemědělství: o systémový mechanismus, který novým zemědělcům umožní udělat první krok k získání půdy.
Během několika měsíců však poslanec hnutí ANO předložil pozměňovací návrh k zákonu o ochraně rostlin, který by toto přednostní právo omezil pouze na půdu, která v současnosti není pronajata.
Protože téměř žádná státní zemědělská půda nezůstává bez nájemce – prakticky všechna je již pronajata –, znamenalo by toto opatření ve skutečnosti úplné znehodnocení tohoto práva. Výsledek tříletého úsilí o prosazení změny by tak zmizel jediným parlamentním manévrem.
Druhá hrozba: reforma navržená pro nesprávné lidi
Ještě větší spor se vede o připravovaný zákon, který by současným nájemcům zemědělské půdy poskytl předkupní právo na půdu, na níž hospodaří. Vláda tento návrh prezentuje jako opatření, které má zabránit spekulacím s půdou, zejména ze strany zahraničních investorů. Heslo uvedené v legislativním plánu je jednoznačné:
„Zabráníme spekulacím se zemědělskou půdou a ochráníme majetek před spekulanty ze zemí mimo EU.“
Datová analýza Českého rozhlasu iROZHLAS zveřejněná na konci června 2026 však toto zdůvodnění konfrontuje s poměrně odlišnými čísly. Společnosti ovládané zahraničními vlastníky hospodaří pouze na 3,2 % české zemědělské půdy. Společnosti ze zemí mimo EU hospodaří na 0,4 % a společnosti mimo Evropu dokonce jen na 0,023 %. Největší zahraniční zemědělský podnik v České republice je podle rozlohy až na 212. místě. Problém zahraničních spekulantů je tedy – pokud vůbec existuje – z hlediska celkového rozsahu zanedbatelný.
Mnohem zajímavější jsou údaje o tom, kdo by z předkupního práva ve skutečnosti profitoval. Zákon by zvýhodnil především podniky, které hospodaří převážně na pronajaté půdě. A na předním místě mezi nimi stojí Agrofert, zemědělsko-potravinářský konglomerát ovládaný premiérem Andrejem Babišem. Agrofert si pronajímá přibližně tři čtvrtiny půdy, na které hospodaří, což odpovídá zhruba 96 000 hektarům. Skupina JTZE, spojená s bankou J&T, vlastní pouze 11 % půdy, na níž hospodaří. Nejde tedy o žádné malé rodinné farmy, které se snaží zajistit svou budoucnost, ale o jedny z největších korporátních zemědělských podniků v České republice.
Nadace Pro půdu, partner sítě Access to Land (A2L) v České republice, nyní oficiálně reagovala na výzvu vlády k připomínkování návrhu.
Její stanovisko stojí za uvedení v plném znění:
„Návrh zákona nepodporujeme, protože může významně omezit až úplně znemožnit přístup k půdě začínajícím zemědělcům a malým farmám. Ačkoliv předkupní právo pro zemědělce může vypadat jako dobrá věc, vždy je potřeba se dívat na celou věc v širším kontextu, a to, komu reálně zajistí zákon výhodu v získávání půdy. V České republice velké zemědělské podniky obhospodařují dvě třetiny rozlohy zemědělské půdy, přičemž většina těchto pozemků je propachtovaná. To znamená, že by zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu vedl k ještě větší koncentraci půdy v rukách tisícihektarových podniků.
Již v současné době je pro začínajícího zemědělce velmi obtížné dostat se k zemědělským pozemkům. Nabídka je omezená pachtovními smlouvami a vyšší kupní silou velkých zemědělských podniků, ale také skupin spekulantů, kteří nakupují pozemky jako investici. Nepomáhá ani to, že vlastníci nemají k novým zemědělcům důvěru. A v neposlední řadě se nákupem půdy musí zadlužit na desítky let. Pokud nabídku omezíme ještě předkupním právem, začínající zemědělec už nebude mít téměř šanci se k půdě dostat.
Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) – vyjadřuje stejnou myšlenku ještě přímočařeji: velký zemědělský podnik bude vždy schopen nabídnout za půdu více než malý farmář.
Také Pirátská strana varovala, že zákon by upevnil postavení velkých agroholdingů a omezil konkurenční přístup k půdě. Vláda chce návrh zákona předložit na začátku roku 2027, přičemž účinnosti by měl nabýt od ledna 2028.
Neprůhledný proces tvorby politiky
Jan upozornil ještě na třetí problém, který si zaslouží stejnou pozornost: proces NRPP – národní a regionální partnerský plán, jehož prostřednictvím mají být po roce 2027 rozdělovány prostředky společné zemědělské politiky EU (SZP/CAP). Podle něj je tento proces „zcela neznámý a poměrně skrytý ve strukturách státní správy“. Občanská společnost není součástí jednání.
A nástroje, které by mohly současný politický směr vyvažovat – například evropské požadavky na transparentnost správy půdy, fungující Evropská observatoř pro půdu (EU Land Observatory) nebo minimální standardy podpory nových zemědělců v národních plánech – se zatím nedostaly ani do agendy českých organizací občanské společnosti. Právě tuto mezeru se A2L snaží zaplnit.
Situace, kterou Jan popisuje v České republice, není ojedinělá. Podobný model, kdy politiku týkající se zemědělské půdy ovládnou velké zavedené podniky a změny jsou přitom prezentovány jako ochrana venkova nebo boj proti spekulacím, se objevuje v několika členských státech EU.
Právě proto je důležité dostat do rámce společné zemědělské politiky EU a do jednotlivých národních NRPP účinná pravidla správy půdy. Nejde o nějaký abstraktní evropský doplněk, ale o systémovou protiváhu právě proti podobným legislativním krokům na národní úrovni.
Nadace Pro půdu a ASZ nyní bojují současně na dvou frontách, mají přitom omezené zdroje a politická situace jim není nakloněna. A2L se proto bude zabývat tím, jak může jejich úsilí podpořit a jak lze českou situaci využít jako argument při prosazování změn na úrovni Evropské unie.
Nadace Pro půdu uzavírá své oficiální stanovisko otázkou, na kterou by česká vláda i evropští zákonodárci měli hledat odpověď:
„Jak potom dojde ke generační výměně, když mladí nebudou mít kde hospodařit? Chceme, aby se postupně vytratily malé
,a časem i střední farmy, které dělají českou krajinu malebnou, tvoří jádro českého venkova a produkují potraviny přímo pro místní lidi?“
Zdroje uvedené v článku: datová analýza iROZHLAS (29. 6. 2026); Ekolist.cz (23. 4. 2026); Seznam Zprávy (23. 4. 2026); Zemedelec.cz (5. 6. 2026); oficiální stanovisko Nadace Pro půdu k vládní konzultaci (červenec 2026); analytická zpráva Živá půda o předkupním právu v členských státech EU.
Článek byl uveden v anglickém originále na stránkách Access to Land.