Vyčerpáváme půdu a zdroje tak, že už se nemůžeme dívat úplně lhostejně na to, jak je půda devastována.

Absolvoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, pracoval čtyři roky na Útvaru hlavního architekta v Brně a pak do roku 1992 v Geografickém ústavu Akademie věd. Poté přešel naplno do prostředí nevládních organizací. Vedl 8 let ekologický časopis Veronica a 25 let byl ředitelem Nadace Partnerství. Tam působí doteď jako ředitel strategického rozvoje.

Co pro mne znamená půda?

Pocházím z vesnice, rodiče hospodařili. Do roku 1960 se ubránili kolektivizaci, ale nic jiného nezbývalo. Od malička jsem jako kluk měl v tom hospodářství své povinnosti. Jak rok běžel – dělalo se seno, žně, plečkování brambor, řepy, nevím čeho všeho, sklízení ovoce, švestek, jablek. Samozřejmě máme taky les. Takže vím, co to je půda, co to je hospodařit, co to obnáší. I když už to aktivně nedělám, nebo dělám to jenom na tom minimálním kousku, který jsme si byli schopni udržet.

Co mne zaujalo na myšlenkách Nadace Pro půdu?

Když jsem to poprvé zaregistroval, tak jsem si říkal, že je to dobrá myšlenka v praxi s tím vlastnictvím – stavět nějaké mosty mezi těmi, kdo půdu mohou využívat, a mezi lidmi, kteří půdu mají a neví co s ní. Mně připadá zajímavé, že si člověk uvědomuje, že je to jen malý kamínek, co můžeme změnit. Ten problém je hodně velký, má jiný rozměr a taky narážíme na předsudky.