Koncem dubna se zástupci nadace setkali v Malontech na hospodářství Bemagro, aby se seznámili s prvními pozemky, které spravují, s lidmi, kteří mají tyto pozemky na starosti a se způsobem jejich hospodaření. Nějaké velké představování nebylo vesměs zapotřebí, protože většina hostů byly nám již dobře známé tváře.
Po úvodním posezení nad mapami, osevními sledy a pohoštěním z naší mlékárny, jsme se vydali posoudit stav půdy přímo na pozemky. Nejprve však bylo v plánu společné sázení jabloně, která se snad jednou stane velkým košatým stromem poskytujícím stín a chutné ovoce. Vysokokmen staré odrůdy Čistecké byl zvolen jako vhodný kandidát pro naplnění tohoto přání. Chvíle ztišení kolem stromku a pak už na pole, kde nás čekají rýčové zkoušky.
Vyrytý kvádřík neporušené zeminy nevypadá na první pohled špatně. Pan Radomil Hradil půdu znalecky pozoruje, očichává, hněte a drobí mezi prsty. Jemné kořínky žita potvrdily, že mají na strukturu půdy blahodárný vliv. Jsme trochu napjati, zda z rozebíraného bloku půdy vykouknou i nějaké ty žížaly, ale nakonec se musíme spokojit jen s jednou čestnou zástupkyní rodu. No tedy!? Nezhorší nám to nakonec reputaci? Ale co, alespoň nebude laťka příliš vysoko…
Poté, co se zahřejeme dobrým obědem, pokračujeme v povídání uvnitř. Rozhovor se nese v přátelském duchu, a už se těšíme na příští setkání. To nejbližší je prozatím naplánováno ve stínu Čistecké jabloně přesně za dvacet let. Bude-li to však dříve na jiném místě, nikdo se určitě zlobit nebude. Hlavně, aby do té doby nezůstalo Bemagro také tou příslovečnou bílou vránou.