Půda se neprodává. To cítí snad každý majitel pozemků se zemědělskou půdou. Půda prostě není auto ani stará kredenc, aby ji člověk prodal. A přesto může mít prodej půdy velký smysl.
Jaký a kdy?
- jste jedni z mnoha vlastníků a nedaří se vám s ostatními domluvit na společné změně
- pozemek je příliš malý či nevhodného tvaru a nelze jej proto samostatně smysluplně obhospodařovat
- pozemek je součástí velkého půdního celku a není pro drobného zemědělce dostupný (či dohledatelný)
- jiný osobní důvod
Jako zodpovědný vlastník půdy máte mnoho možností, jak se přičinit o zdravou půdu a krajinu. Můžete se rozhodnout hospodařit či půdu pronajmout ekologickému zemědělci, kterému věříte. Možná se vám podaří založit sad či nějaké jiné krajinotvorné prvky a přispět tak k rozdělení velkého půdního bloku, a tím k větší rozmanitosti krajiny, nebo třeba nastavíte pachtovní smlouvu ve prospěch ekologického hospodaření. Jsou ale situace, kdy je aktivní změna hospodaření na daném místě opravdu komplikovaná. V takovém případě je lepší, než udržovat nefunkční stav, půdu prodat a utržené peníze darovat Nadaci Pro půdu. Ta za ně koupí pozemek jinde pro konkrétní drobné ekologické zemědělce.
V minulém roce takto prodal kousky svých pozemků Radomil Hradil a věnoval Nadaci Pro půdu 44 000 Kč. Níže si můžete přečíst jeho motivace.
Po prarodičích jsem zdědil půdu, kterou jsme již mnoho desítek let neužívali (tak už to za socialismu zkrátka bylo), nicméně tato půda byla „naše“. Šlo o podílové spoluvlastnictví s několika dalšími vzdálenějšími příbuznými. Pozemky jsou součástí větších půdních celků a obhospodařuje je místní velká společnost s r.o., nástupce někdejšího státního statku. Tento podnik má velkochov mléčných krav a zaměřuje se na produkci kukuřice a obilovin. Na pole vyváží kejdu z velkokapacitního kravína. Není to způsob hospodaření, který by půdě prospíval.
Bylo mi zřejmé, že této půdě nemohu pomoct, zato však mohu pomoct půdě na jiném místě naší republiky. Rozhodl jsem se půdu prodat a utržené peníze darovat Nadaci Pro půdu na nákup jiné půdy, kterou pak bude možné smysluplně obhospodařovat a především se zaměřit na její úrodnost. Rozhodl jsem se tedy – ve smyslu filosofie Nadace Pro půdu – osvobodit kousek půdy. Vnímám to tak, že půda je něco univerzálního a že nemá smysl lpět na konkrétním kousku půdy a na jeho vlastnění. Pro půdu jako takovou, pro bytost půdy nehraje roli, kterou její část jsem osvobodil. To je tedy podle mého názoru možnost, kdy půdu lze s čistým svědomím prodat.
